O víkendu jsme se vydali na horu Fuji. Předpověď počasí neslibovala nic pěkného, ale byl to byl poslední víkend, kdy ještě byly otevřené alespoň nějaké chaty po cestě, takže jsme moc na výběr neměli. Autobusem jsme dorazili do Kawaguchiko a odtud dalším autobusem na pátou stanici. Během cesty je už jasné, že nás čeká nehezké počasí a občas se divíme, jak řidič ví, kam jede. Pak již jen stoupáme nahoru a střídavě svlékáme a oblékáme pláštěnky, podle aktuálních rozmarů přírody. Nakonec se dostáváme až do výšky 3470m.n.m., kde v hotelu Fujisan přespáváme a doufáme ve změnu deště ve slunce.

To se bohužel ráno nekoná, ale přesto se vydáváme brzy ráno na cestu s nadějí, že třeba uvidíme východ slunce. Na vrcholu není ale vidět vůbec nic kromě mlhy a deště. Tak se po chvíli čekání a mrznutí rozhodujeme jít zpět dolů. Tam se bohužel ocitáme příliš brzy, takže zbytek dne strávíme čekáním na autobusy (od 8 do 11:30 na páté stanici, poté do 17:30 v Kawaguchiko).

Jak jsme se shodli s americkými spolulezci, tak sice jsme horu neviděli, ale vylezli jsme na ni :-).

Fotky ze soboty a neděle najdete u mě ve fotogalerii.

Advertisement

Jak titulek napovídá, dnes jsme se zapsali do kurzů Japonštiny.

Cena kurzů je 2500  ¥enů a obsahuje 11 lekcí po hodině a půl.  Učebnice stála dalších 1000 ¥enů. Lekce se konají v neděli a ta naše začíná ve 12:00 hodin. Jsme rádi, že jsme se tam dostali a že jsme všichni v jedné třídě. Zřejmě je o kurzy zájem, to jsme si vyzkoušeli na vlastní kůži při stání ve frontě na zápis. Koho zajímají podronosti o kurzu, tak tady si může přečíst dostupné informace: http://www.nic-nihongonokai.info.

Věříme, že se nám to zúročí a že si za chvilku budeme moci slovem alespoň objednat v restauraci.

Ve středu 5.9. jsme se byli všichni tři podívat, jak vypadá pravá nefalšovaná japonská hodina salsy. Byli jsme mile překvapeni, protože tam byl pouze učitel a jedna žačka. Jak jsme se po chvíli dozvěděli, příště tam bude lidí stoprocentně víc. 🙂 Pár fotek je k nahlédnutí v Honzíkové galerii v sekci Bars.

Tyto kurzy stoji 1000 Yenů na jednu lekci = 2 hodiny čistého času. Je to dobrá cena, ale budeme s Honzíkem muset zvážit, zda se nám to vyplatí a zda nebudeme muset tancovat spolu.

Za chvíli se jdeme podívat na salsa party, tak snad to bude dobré.

Dnes jsme se rozhodli prozkoumat místní možnosti koupání v moři. Nagoya je přece přímořské město, tak by tu měly být nějaké pláže, ne? Kolega Holger na jedné byl a tak jsme se na jeho doporučení vydali po Meitetsu Tokoname Line do zastávky Onomachi. Tam jsme sice našli nějaký budhistický areál se hřbitovem, ale místní pláž se nám moc nezamlouvala. Asi máme jiný vkus než Holger a koupání na pláži plné chaluh není nic pro nás. Naštěstí jsme již po cestě viděli o stanici dřív (Shin-Maiko) celkem pěknou pláž na umělém ostrově, tak jsme se tam vydali. Na ostrově se nachází celkem pěkná Blue Sun Beach, která je sice rájem pro surfaře, ale místo na koupání se tam taky našlo. V horkém dni (jako jsou tady ostatně skoro všechny), takové osvěžení přišlo vhod.

Mých pár fotek z dneška je už na svém místě, Honzík snad svoje kvalitnější taky dodá brzy.

Tak jsme zase tady s nejnovějšími novinkami.

Updatovali jsme fotoalba!

Například moje sice neobsahuje nové fotky, zato jsem se Zbyškovou pomocí upravil vzhled galerie. Nyní jsou fotky roztříděné do sekcí po dnech a případně po tématických celcích. Bonusem je i možnost stáhnout si album v offline verzi v jedinném .zip archivu japan-pack1.zip. Toto je vhodné zejména pro rychlejší prohlížení. O dalších aktualizacích a sjednocování částí alb pojednám později.

Honzík album přepracovává, snad dnes večer bude k dispozici veřejně. Jsou v něm fotky z posledního víkendu, především upozorňuji na fotky z rozhledny na televizní věži.

Michalovo album již nové fotky obsahuje.

Naše první cesta do města byla nad očekávání úspěšná.

Hlavním cílem bylo odhalit bankomat, který bude papat naše VISA karty. VISA je v Japonsku také, ale nějáká místní, upravená a tudíž nekompatibilní s naší. Našli jsme jedinej, na poště. Konečně jsme mohli vybrat a přestat ždímat Michala. Ten jediny myslel na zadní vrátka a vzal si Yeny v hotovosti.

Dalším cílem bylo najít normální sámošku ala Tesco, ale to se zde asi nekoná, protože jsme ji nenašli doteď.

Po návštěvě mrakodrapů na vlakovém nádraží a obchodů s elektrem jsme zamířili směrem k Nagoya Castle. To už ale byla tma a tak alespoň jedna povedená fotka z cesty:

Byty jsou sice malé, ale protože nám stejně zbývá čas jenom na přespání, tak to stačí. Trochu z vybavení bytu můžete také vidět na Ronnyho fotkách. Pokud umíte japonsky, tak si můžete informace o bytech přečíst zde, pro ostatní alespoň překlad do angličtiny.

Konečně jsme si nastavili blog. Teď ještě uvidíme, jestli to bude použitelné. 🙂

Zatím zde naleznete odkazy na galerie, které jsme tu nafotili.